S rostoucími konkurenčními boji i klesajícími cenami zrcadlovek byl na výrobce kdysi kvalitních EVF UZ vyvíjen tlak vedoucí ke snižování ceny a tím pádem i výrobních nákladů. Nejjednodušším krokem samozřejmě bylo postupné zmenšování snímacího čipu. Ne že by menší čip sám o sobě nějak drasticky změnil výrobní náklady, on především umožnil snížit ještě výrobní cenu objektivu.
Menšímu snímači stačí menší objektiv (vykresluje jen menší obrazové kolečko) a to zároveň dalo výrobcům nové možnosti, které se daly vhodně marketingově využít - například menší rozměry, hmotnost. Čím menší snímací čip, tím snazší (respektive levnější) je výroba papírově lepšího objektivu, a tak byl marketing opět spokojený: Dostal vysokou světelnost, široké počáteční ohnisko, dlouhý dosah zoomu a to stále za nižší a nižší cenu.
Jenomže ouha, oni to ti „hloupí“ zákazníci přestali kupovat. Nějak totiž zjistili, že i když tyhle novinky stojí jen polovinu toho, co jejich starý ultrazoom, fotí hůř a šumí víc. Rovněž případné příslušenství jako filtry, předsádky nebo blesk se s nimi nedá využít. Uživatelé zkrátka přišli na to, že pro ně upgrade nejen že nemá smysl, ale že vlastně na trhu není nic, na co by mohli přejít (samozřejmě v rámci daných požadavků).
Fuji se proto rozhodla přijít s něčím zajímavým a tento segment trochu oživit. Svoji novinku postavila na 2/3” snímači, který je reálně více než dvojnásobný oproti 1/2.3 - 1/2.35” snímačům, na které jsme zvyklí u současných ultrazoomů. Díky lehce konzervativnímu rozlišení 12 MPix je pak prostor pro každý pixel zhruba 2,5× větší, což by se mělo velmi pozitivně projevit na úrovni šumu a dynamického rozsahu. Citlivost ISO je podporována od hodnoty 100 až po 3200, mezi běžnými kroky (200, 400) jsou vždy ještě dva mezistupně (např. 250, 320). ISO v rozmezí 4000 - 6400 je podporované v režimu M, v režimu S pak ještě 12800. Vyšší hodnoty jdou na úkor rozlišení.
Specialitkou, která ještě s využitím snímacího čipu souvisí, jsou dva nestandardní režimy. Kromě základního, jehož výsledkem je klasický 12 MPix výstup (a který výrobce nazývá jako HR High Resolution mode), je tu ještě DR Wide Dynamic Range mode a SN High Sensitivity and Low Noise mode. První jmenovaný funguje na principu podexpozice 50 % pixelů a slouží k rozšíření dynamického rozsahu (podle Fuji až na 1600 % běžného) a druhý je určen k prevenci šumu (na úkor rozlišení, výstup v tomto režimu odpovídá 6 MPix).
Objektiv 24 - 624 mm (ekvivalent) / f2.8 - 5.3 kombinuje slušný rozsah (26×), světelnost, optickou stabilizaci, schopnost zaostřit na vzdálenost 1 cm a sympaticky široké počáteční ohnisko. Jako velké plus musíme zmínit devítilamelovou clonu (u kompaktů bývají běžné clony složené ze 2-3 lamel, které kazí bokeh). Snad jediné, co lze na základě papírových parametrů vytknout, je výsuvná konstrukce. Nicméně pokud bychom podobných hodnot chtěli dosáhnout se zrcadlovkou, dostali bychom se rozměry a hmotností zcela jinam.
Specifikace v kostce:
• snímač Fuji EXR-CMOS, 12 MPix, 2/3”
• objektiv (efekt.) 24 - 624 mm / f2.8 - 5.3, 4 asferické členy, stabilizace, manuální zoom
• sériové snímání při 7 FPS (až 10 FPS při nižším rozlišení)
• formáty RAW, JPEG i kombinace
• ISO 100 - 3 200 (až 12 800 s omezeným rozlišením)
• 3 režimy snímání pro maximální rozlišení / minimální šum / maximální dynamický rozsah
• Full HD video (1080p, h.264)
• vestavěný blesk
• extra jasný optický hledáček 0,47” a 1,44 milionu bodů
• 3” LCD displej (výklopný, 460k bodů)
• hmotnost 920 g s plnou výbavou
Cenu výrobce v tiskové zprávě neuvedl, ale objevují se částky, které by v naší měně dosahovaly zhruba 20 tisíc. Fujifilm FinePix X-S1 bude dostupný během února.
Tento článek byl připraven ve spolupráci s odborným portálem DIIT. Původní verzi článku včetně doplňkových dat čtěte zde.
